“
Jak zdůrazňuje Pius XII., každá generace má své způsoby vyjadřování, které nejsou doslovně pravdivé, přesto však jim všichni rozumí a přijímají je v jejich obrazném smyslu. Jako příklad stačí uvést „až naprší a uschne“, „visí nad ním Damoklův meč“, „danajský dar“ aj. Nikdo netvrdí, že „až naprší a uschne, udělá to“, že „nad někým visel zavěšen meč, jehož majitelem je nějaký pan Damokles“, ani že „ten dar pochází od nějakých Danajů“. Podobně když hovoříme o titánské vzpouře nebo o Odysseově cestě, netvrdíme, že věříme v existenci Titánů či Odyssea. Analogicky to platí i o Písmu. Když Ježíš hovořil o Jonášově znamení, neznamená to ještě, že Jonáš musel existovat. Podobně jako my se zajímal o Jonáše coby literární postavu, vzor, příklad, který všichni znali, a který byl tedy velmi názorný.
”
”