Dyk Quotes

Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva.

Bonifác Strumm nevěřil přespříliš v boha, neviděl ho v sobě ani v jiných. V Satana věřil spíše; připadal mu pravděpodobnější.

Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.

Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás.

Krysař může mnoho. Může vyvésti krysy a může vylidniti města. Nemůže však zadržeti čas.

Srdce jest drobná a zcela zbytečná věc.

Good luck and welcome to the Drupal community!

Validating User-Submitted Settings

Validating My User-Submitted Settings

Validating Your User-Submitted Settings

Dyk měl ve zvyku pronášet sentence z vlastního kadlubu, které krášlil podvodnými, zpravidla biblickými zdroji. Už dávno pochopil, že v Česku se za nejzazší projev inteligence považuje opakování toho, co už někdo někdy řekl. Kdysi, v dobách, kdy sbíral po parcích brouky, se ke svým sentencím hlásil („…jak já vždycky říkám“) a nikdy se mu nedostalo jiné reakce než rozpačitého úsměvu. Jednou ho napadlo dodat: „Kniha Rút, 4,6“ – a hle, pohledy vůkol zazářily, ženské uznale, mužské závistivě. Od té doby tak činil pokaždé. „Noc je předzvěstí jitra. Leviticus 2, 10,“ pravil zvedaje se ze židle a opouštěje podnikový večírek. „Kopej v písku a nalezneš sebe sama. Kazatel 17, 5,“ nabádal kolegyni v práci, na niž si dělal zálusk. „Otec mocným hlasem volá, běda, syn jej neslyší. Gilgameš, zpěv třetí,“ utěšoval souseda, který si stěžoval na chování pubescentního potomka.

A vaše jméno?' 'Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.' Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, v nichž se do soumraku bělala ženská postava. Hleděl na ni svýma temnýma, pátravýma očima. Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a v úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně, ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly. Svíral zato něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil. Byla to píšťala cizokrajné práce, jaké dosud neviděla. 'Krysař,' zasmála se žena ve dveřích. 'Přicházíte včas do Hameln. Není tu krysaře; zato krys je tu mnoho. Vysvětlete mi, krysaři, odkud se berou krysy? Nebývalo jich dříve, jak nám říkají. Je pravda,' končila s úsměvem, 'staří lidé míní, že svět je stále horší.' Krysař pokrčil rameny. 'Odkud jsou, nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají pak výše. Připravujete hostinu, svatbu, křtiny, což já vím? Představte si, že se náhle při hostině zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chuť, chápete přece.' 'Ano,' smála se žena ve dveřích. 'Při svatbě Kateřiny objevila se pořádná krysa. Ženich byl bledý jako stěna a Kateřina padla do mdlob. Lidé nesnesou nic tak málo jako to, co jim kazí chuť; odhodlají se pak zavolat krysaře.' 'Připravujete svatbu nebo křtiny?' otázal se krysař náhle, bez přechodu. Žena ve dvéřích se zasmála hlasitě. 'Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři.' Krysař se uklonil. 'To nevadí... nijak to nevadí. Nuže, povolají krysaře. Krysař píská a píská, až vyvede všechnu havěť z jejich skrýší. Jde za ním jako omámená. Zavede ji do řeky, do Rýna, Dunaje, Havoly, Vesery. A dům je prostý krys.' Krysař opět se uklonil a jeho hlas zachvěl se nějakou elegií. Žena mlčela, pohrávajíc si větvičkou jasmínu. 'Ale je-li tomu tak, nepomyslí nikdo na krysaře. Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději.

Nebylo třeba pomoci boží; pomohu si sám.

Dis alles net 'n droom.

Ons almal is die held in ons eie verhaal.

Waag of Waarheid?

Přemýšlejte o tom, jak udělat co nejmenší bolest!

... dokud sil je, povinnost si kladu ... říc´, lež že není branou k Eldorádu, nezačne úspěch podvodem.

Chápal tak příliš těžko. Byl to dobrý, ale těžkopádný hoch. Říkali, že se usmívá a pláče až příštího dne. A měli pravdu.

Čekat Sepp Jörgen uměl jako málokdo.

Sepp Jörgen stál a nechápal; bylo tomu vždycky tak.

Přicházely rozesmáté svou krásou a zkrásnělé svým smíchem.

Slavné bylo zamyšlení krysařovo; jako by časy a prostory v něm hovořily. – – Jsem minulost, pravil hlas. – – Jsem budoucnost, odpovídal jiný. – – Jsem krásná, mluvila minulost. – – Budu krásnější, slibovala budoucnost. – – Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost. – – Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost. Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to přítomnost!

Tak odešel krysař a ostatní z Hammeln; není však jisto, došli-li do země sedmihradské.

Vše, co měl, byl drozd v kleci, kterého úzkostlivě ošetřoval. Dovedl to, poněvadž to vše bylo jednoduché a prosté, den co den stejné a den co den krásné, jak se aspoň Jörgenovi zdálo.

„Sbohem, Jörgene. Není ti pomoci,“ řekl posléze. „Nebudeš šťasten; ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li zrozen pro štěstí.“ A krysař odcházel.

Dis die naaste wat hy gaan kom aan broers, en ná al hierdie jare, ná al die branders, berge en bloed, is dít wat hulle is: bloedbroers.

In hierdie wêreld vol mans met hulle petty games moes Kalla vyf jaar gelede haarself red.

Wanne’ word djy deur ’n sea urchin gestiek, hah?” “Wanne’ djy aan hulle vat,” antwoord Ben sy vraag. “Ma’ hoeko’ vat djy aan hom? Da’s mos nie ’n riede om aan hom te vattie. ’Is defence, mos. En wat gebeur wanne’ daai spike afbriek in jou vel?” “Dit brand, dit . . .” “’It sweer.” Boss lig sy wenkbroue. “O’s protect. O’s defend. Ma’ ’it gaan net painful wies as jy ons teenstaan.

Sy wil Malieka help. Sy wil hardloop. Sy kán hardloop. Sy het net iemand nodig om haar veters vas te maak en haar te cover.

Die mans is soe, wiet djy. Oral. Hulle is in beheer, hulle recruit die kids, lat hulle stukkend skiet, neuk die communities op. Wie begrawe die kinners as hulle vol gate is? Wie try die gemeenskap heel hou?

Smaak die legacy het o’s ingehaal, huh?

If you get second thoughts and run, you can get caught and it would be for fokol. At least do some damage.

Dit voel of sy ’n geheim vashou waarvan hierdie Stormbaai-meisie nooit sou kon droom nie. In hulle wêreld is reg en verkeerd so maklik, so . . . storieboek. Die man met die snor en die swart oë is die obvious villain. Die seun met die blou oë en blonde hare die hero. “Niemand is helemal goed nie, Bella. Niemand is oek helemal sleg nie. Die wêreld issie so swart en wit nie. Meeste van die tyd is dit grys.

Daar’sie good guys in hierie dorp nie. Niemand, nie een van o’s is goed nie. O’s almal sukkel en o’s almal fail. Heeltyd.

Rotte loep innie donker en hulle spits hulle ore. Wat dink djy leer hulle jou voor djy da’ inloep? Om te disappear wanne’ djy moet en om te luiste’.

Begin meeste vyande nie as vriende nie?

n Klomp mense sonner identities vind mekaa’, dan word hulle iets: ’n monste’.

In Stormbaai is Breekwater en sy crimes maar net white noise – iets wat geïgnoreer moet word al is dit daar.

Maar solank hy praat soos hy moet, behandel niemand hom soos white noise nie.

In haar drome hardloop Kalla. Sy hardloop vir ewig en sy kom nooit by die einde uit nie. Dis hoe dit voel in Breekwater, in die Urchins, in Kalla se vel. ’n Eindelose wedloop wat sy nooit gaan wen nie.

Ek het geweet. Ek het geweet ek gaan hom verloor,” fluister sy.

Dis wat jy doen as jy lief is vir mense. Jy kom oor dit. Al gaan dit nie weer dieselfde wees nie.

Hier in Breekwater hardloop mense nader wanneer daar gunfire is.

Hier’s die ding oor meisiewees in ’n hyper masculine omgewing met klomp masculine idiots: Almal wil jou save. Of hulle wil jou breek. Volgens húlle kort jy saving, of ’n attitude adjustment.

Alla-Kalla blinkoog rou. Wat op aarde soek jy nou? Alla-Kalla bakhandbaba Spoke wag jou by die hawe.

Asseblief, moenie vir iemand sê nie.

Jou ouers issie veronderstel om die villains te wiesie.

Een of anner tyd moet mens ’n keuse maak, nè?” “En as daar nie ’n keuse is nie?

Nie helemal die army games wat julle gespeel het toe julle klein wassie, nuh?” sug Kalla. “Ek het nooit oorlogspeletjies gespeel nie.” Pieter kyk ’n laaste keer uit oor die laerskool. “Ek het skaak gespeel.

Daar kom ’n oomblik wanneer die trek en stoot van die see so vaag is, dit word white noise voor dit heeltemal verdwyn. Dan is dit stil. Behalwe vir die druppels wat een-een teen die rots val – die enigste herinnering dat jy nié weg is nie. Jy’s nie Alice nie. Hierdie is nie Wonderland nie. Die regte wêreld is steeds te naby daarvoor. Maar jo, is dit nie die mooiste geluid nie? Jy is nog nie wég nie. Hey. “Ben?

Ek dink ek’s bang vir myself.

In die stilte verbeel sy haar sy hoor steeds Malherbe se stem in Weduweekaai se gange, dieper en dieper totdat die woorde heeltemal verdwyn. Asof dit nooit gebeur het nie.

Ale za zlaťák ďáblův možno koupit více nežli za groš andělův.

Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.

Včera milovali, a dnes nevěděli ničeho o tom. Včera nenáviděli, a dnes to byla pohádka pro děti.

Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován, vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva.

Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko: aby ztroskotala loď, anebo přistala.

For Barth, the image of God is not some faculty, some "thing" that God possesses and has also given to humans, but rather a triune pattern of activity. Barth writes, "And this obedience of Jesus is the clear reflection of the unity of the Father and the Son by the bond of the Spirit in the being of the eternal God Himself, who is the fullness of all freedom."5 This eternal obedience of the Son to the Father in the Spirit is incarnated in Jesus Christ; therefore, this pattern of activity is not a principle or a rule, but rather a Way.

But living…if you live for someone, you have to give up so much, and then keep on going. You have to endure the daily hardships and burdens. You can’t just escape the problems, you have to deal with each and every one of them. You still sacrifice your life, only living for someone means that your whole life, day by day, becomes the sacrifice.