Za Ba Quotes

We've searched our database for all the quotes and captions related to Za Ba. Here they are! All 16 of them:

Za ba wale hairan nah yam za ba wale pa khafghan nah yam. koor zama har waqt wranagey numm zama bad-namakage da wale dase kage da wale nah jor-e-rage da insaf darwazee bande da afghan bachai markagi.
Abed Rahmani
Jebo te film ne moram gledat film da vidim kako je bilo. Znam kako je bilo. Sejo ba. Nije bilo kako je bilo. Već kako se 'priča da je bilo.
Damir Avdić (Tiket za revoluciju)
Si que­da­ba al­gu­na es­pe­ran­za, debía estar en los pro­les, por­que solo en esas masas des­pre­cia­das, que cons­ti­tuían el ochen­ta y cinco por cien­to de la po­bla­ción de Ocea­nía, podía ge­ne­rar­se la fuer­za ne­ce­sa­ria para des­truir al Par­ti­do. Este no podía de­rro­car­se desde den­tro. Sus enemi­gos, si es que los había, no te­nían forma de unir­se o si­quie­ra de re­co­no­cer­se mu­tua­men­te. In­clu­so en caso de que exis­tie­ra la le­gen­da­ria Her­man­dad —lo cual no era del todo im­po­si­ble— re­sul­ta­ba in­con­ce­bi­ble que sus miem­bros pu­die­ran re­unir­se en gru­pos de más de dos o tres. La re­be­lión se li­mi­ta­ba a un cruce de mi­ra­das, una in­fle­xión de la voz o, como mucho, una pa­la­bra su­su­rra­da oca­sio­nal­men­te. En cam­bio los pro­les, si pu­die­ran ser cons­cien­tes de su fuer­za, no ten­drían ne­ce­si­dad de cons­pi­rar. Bas­ta­ría con que se en­ca­bri­ta­ran como un ca­ba­llo que se sa­cu­de las mos­cas. Si qui­sie­ran, po­drían volar el Par­ti­do en pe­da­zos a la ma­ña­na si­guien­te. Tarde o tem­prano tenía que ocu­rrír­se­les. Y sin em­bar­go…
George Orwell (1984)
Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.
C.G. Jung (Duše moderního člověka)
Czy nieproporcjonalność polskich reakcji na wystąpienie szefa FBI pokazuje, że wciąż jesteśmy w tym samym miejscu? W jakimś sensie nie jesteśmy. W powstających od lat pracach Barbary Engelking, Jacka Leociaka, Jana Grabowskiego, Dariusza Libionki czy Aliny Skibińskiej mordowani lub wydawani przez polskich sąsiadów odzyskują swoje imiona i swoje historie. Z tych prac wynika jednoznacznie, że mord w Jedwabnem i pogrom w Kielcach nie były incydentami. Że zabijanie Żydów na polskiej wsi podczas okupacji niemieckiej, nawet jeśli – jak to ujął kiedyś Krzysztof Persak – nie było zjawiskiem powszechnym, to było zjawiskiem powszednim. Z drugiej strony, tyle o tym w III RP napisano, a przecież za każdym razem, kiedy ukazywała się nowa książka Jana Tomasza Grossa, kiedy w kinach pokazywali „Pokłosie” czy „Idę”, ba: nawet kiedy świadek tej rangi, co zmarły w dniu pisania tego tekstu Władysław Bartoszewski, mówił w jednym z wywiadów, iż podczas okupacji na warszawskiej ulicy nie musiał się bać niemieckiego oficera, tylko sąsiada-Polaka, który zauważył, że kupił więcej chleba niż zwykle – można było odnieść wrażenie, że wracamy do punktu wyjścia.
Anonymous
Adam rozlišoval skoré a neskoré dni v týždni. Skoré sú vlastne len dva, pondelok a utorok, pričom druhý akoby bol skorý iba ráno, do dvanástej hodiny, potom je už veľmi blízko streda. Niekedy je bližšie, inokedy ďalej, no stáva sa, že už v pondelok večer vidí, ako utorok prefičí do stredy, čo je iba zdanlivo stred týždňa, príliš skorý a zdanlivý stred. Tým naozajstným stredom je až štvrtok s tromi dňami pred ním a s rovnakým počtom za ním, aspoň geometricky, pretože opticky je skôr prvým skorším dňom na konci týždňa, čo nie je nič iné ako prvý neskorý deň toho istého týždňa. Potom sa ukáže piatok, ktorý je v pondelok ráno v takej diaľke, až sa zdá, že za ním nemôžu byť ďalšie dni: sobota a nedeľa. Akoby tam boli iba zo zvyku, akoby tým koncom týždňa bol naozaj piatok. Z tohto pohľadu sa potom sobota a nedeľa javia ako prvé skoré dni ďalšieho týždňa, čím sa z pondelka a utorka stávajú akési čudné dni, topiace sa v rozpakoch, ba možno aj v plači, lebo nevedia, kde sú: začiatok im niekto ukradol a koniec je ďaleko.
Dušan Dušek
Meselâ önem­li bir şahsiyet olan Sadrazam Halil Rıfat Paşa bir gün ve Ba­bıâli'den Nişantaşı'ndaki evine giderken, hastalığının verdiği bir sıkışıklıkla; küçük ihtiyacını defetmek için, Köprübaşı'nda­ki Galata karakoluna girmek mecburiyetinde kalır. Karakol za­bit ve askerleri şaşırırlar. Ama sadrazama aradığı yer göste­rilir. Fakat atlı hafiyeler, derhal saraya koşarlar. Haber uçururlar. Daha evine varmadan, Sadrazamın yolu kesilir. Hemen saraya götürülür. Acele padişahın huzuruna çıkarılır. Sorguyu padişah yapar. Fakat cevaplar ve sebep, Abdülhamit'i tatmin etmez. Nihayet ihtiyar sadrazam, saygı ile bağladığı ellerini çö­zerek, paltosunun eteklerini açmak ve pantolonunun paçalarında bazı yaşlıkları padişaha göstermek mecburiyetinde kalır. Pa­dişah bu hareketi yadırgamaz. İncelemelerini yapar. Ama sorgular bitmez. Sadrazam, sarayda alıkonulur. Evinden çamaşırlar, elbiseler getirilir. Ve soruşturma uzar gider.
Şevket Süreyya Aydemir (Makedonya'dan Ortaasya'ya Enver Paşa (1860-1908) # 1)
V tomto přesném smyslu, jak to vyjadřuje Lacan, má pravda strukturu fikce: to, co se ukazuje pod pláštěm snění, ba dokonce snění za bílého dne, někdy bývá skrytou pravdou, na jejíž represi je založena sama společenská realita. V tom spočívá poslední lekce Výkladu snů: realita je pro ty, kteří nedokážou vydržet sen.
Slavoj Žižek (Did Somebody Say Totalitarianism?: Five Interventions in the (Mis)use of a Notion)
A zatem, od­po­wia­da­jąc na za­da­ne wcze­śniej py­ta­nie: nie, nie mu­sisz zawo­do­wo zaj­mo­wać się pi­sa­niem, aby pisać – i robić to do­brze. Nie musisz też mieć wro­dzo­ne­go ta­len­tu ani setek li­te­rac­kich od­zna­czeń na kon­cie. Aby za­cząć pisać – wy­star­czy za­cząć pisać. Aby za­cząć pisać dobrze – trze­ba po­znać tech­ni­ki, które czy­nią nasze pi­sa­nie lep­szym. Zbyt proste? A kto po­wie­dział, że wszyst­ko za­wsze musi być dia­bel­nie skompliko­wa­ne?
Klaudyna Maciąg (Pisz. Publikuj. Działaj. Jak tworzyć skuteczne treści w internecie)
Quan­do in­fi­ne re­cu­pe­rò il fia­to fece usci­re tut­ti per par­la­re da solo col suo me­di­co. «Non mi im­ma­gi­na­vo che que­sta stron­za­ta fos­se così gra­ve da far pen­sa­re all'olio san­to» gli dis­se. «Io, che non ho la gio­ia di cre­de­re nel­la vita dell'al­tro mon­do.» «Non si trat­ta di que­sto» dis­se Ré­vé­rend. «E' noto che si­ste­ma­re le fac­cen­de del­la co­scien­za in­fon­de all'am­ma­la­to uno sta­to d'ani­mo che fa­ci­li­ta mol­to l'in­com­ben­za del me­di­co.» Il ge­ne­ra­le non pre­stò at­ten­zio­ne alla mae­stria del­la ri­spo­sta, per­ché lo fece rab­bri­vi­di­re la ri­ve­la­zio­ne ac­ce­can­te che la fol­le cor­sa fra i suoi mali e i suoi so­gni ar­ri­va­va in quel mo­men­to alla meta fi­na­le. Il re­sto era­no te­ne­bre. «Caz­zo» so­spi­rò. «Come farò a usci­re da que­sto la­bi­rin­to?» Esa­mi­nò il lo­ca­le con la chia­ro­veg­gen­za del­le sue in­son­nie, e per la pri­ma vol­ta vide la ve­ri­tà: l'ul­ti­mo let­to pre­sta­to, la toe­let­ta di pie­tà il cui fo­sco spec­chio di pa­zien­za non l'avreb­be più ri­pe­tu­to, il ba­ci­le di por­cel­la­na scro­sta­ta con l'ac­qua e l'asciu­ga­ma­no e il sa­po­ne per al­tre mani, la fret­ta sen­za cuo­re dell'oro­lo­gio ot­ta­go­na­le sfre­na­to ver­so l'ap­pun­ta­men­to ine­lut­ta­bi­le del 17 di­cem­bre all'una e set­te mi­nu­ti del suo po­me­rig­gio ul­ti­mo. Al­lo­ra in­cro­ciò le brac­cia sul pet­to e co­min­ciò a udi­re le voci rag­gian­ti de­gli schia­vi che can­ta­va­no il sal­ve del­le sei nei fran­toi, e vide dal­la fi­ne­stra il dia­man­te di Ve­ne­re nel cie­lo che se ne an­da­va per sem­pre, le nevi eter­ne, il ram­pi­can­te le cui nuo­ve cam­pa­nu­le gial­le non avreb­be vi­sto fio­ri­re il sa­ba­to suc­ces­si­vo nel­la casa sbar­ra­ta dal lut­to, gli ul­ti­mi ful­go­ri del­la vita che mai più, per i se­co­li dei se­co­li, si sa­reb­be ri­pe­tu­ta.
Gabriel García Márquez (I grandi romanzi)
Maka yang dikatakan 'kebajikan' itu tiap-tiap perkara yang baik dan kepujian pada tabiat kejadiannya serta mendatangkan baik kepada yang mengerjakannya dan yang mendapatnya; hanya syaratnya hendaklah mengerjakannya itu dengan tulus ikhlas dan apabila diperoleh hendaklah digunakan dia dengan betul.
Za'ba
Kekayaan saudagar pundi-pundi emasnya. Kekayaan pendeta keping-keping kertasnya.
Za'ba
Pravdu měli spíše katoličtí autoři, kteří vinili Václava z přímé i nepřímé podpory husitství a označovali jeho neochotu zasáhnout proti kacířům za hlavní příčinu revolučního výbuchu a proticírkevního násilí. Ve skutečnosti tento pohled zrcadlil nesporný fakt, ba téměř dějinnou zákonitost. V Čechách, ale stejně tak v průběhu velkých evropských reformací, to byla světská moc, nejednou reprezentovaná panovníkem, která reformní hnutí (nikoliv reformaci!) podporovala a zaštiťovala.
Petr Čornej (Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka)
W Sta­nach nie­za­leż­nie od po­li­tycz­ne­go roz­da­nia rzą­dzi więc kilka po­tęż­nych or­ga­ni­za­cji lob­by­stycz­nych. Naj­waż­niej­sza z nich to Wall Stre­et, a więc banki i in­sty­tu­cje fi­nan­so­we. Drugą jest sek­tor mi­li­tar­ny oraz bez­pie­czeń­stwa. Wy­jąt­ko­wo groź­ny dla resz­ty świa­ta, co po­ka­za­ły wy­pad­ki sprzed de­ka­dy. Trze­ci blok to po­tęż­ne lobby izra­el­skie. Potem jesz­cze lobby gór­ni­czo-naf­to­we. Szcze­gól­nie wpły­wo­we od cza­sów Geo­r­ge’a W. Busha, który po­sta­wił wieu naf­cia­rzy na czele po­wią­za­nych z rzą­dem ogra­ni­za­cji zaj­mu­ją­cych się śro­do­wi­skiem. Na tym przy­kła­dzie do­brze widać, jak dzia­ła ta „neo­li­be­ral­na de­re­gu­la­cja”. To zna­czy naf­cia­rze w imie­niu rządu re­gu­lu­ją swój wła­sny sek­tor. I niech pan zgad­nie, w któ­rym kie­run­ku to re­gu­lu­ją! Oczy­wi­ście robią to w taki spo­sób, żeby więk­sza część kosz­tów ich dzia­łal­no­ści zo­sta­ła prze­rzu­co­na na in­nych. W tym przy­pad­ku na śro­do­wi­sko. W ten spo­sób ich pro­duk­ty mogą być śmiesz­nie tanie. A sek­tor ban­ko­wy? Do­kład­nie ta sama hi­sto­ria. Po­zwo­lo­no ban­kom w imię wol­no­ści ro­snąć do roz­mia­rów, gdy stały się zbyt duże, by upaść. I teraz rząd musi je ra­to­wać za każ­dym razem, gdy wpad­ną w kło­po­ty. I to nie tylko po­przez ba­ilo­uty. O wiele czę­ściej od­by­wa się to w spo­sób dużo bar­dziej za­ka­mu­flo­wa­ny. Przez dłuż­szy czas Fed mu­siał wpusz­czać w go­spo­dar­kę cięż­kie mi­liar­dy do­dat­ko­wych do­la­rów. W efek­cie na Wall Stre­et pa­nu­je nie­spo­ty­ka­na hossa. A re­al­na go­spo­dar­ka jak tkwi­ła, tak tkwi w kło­po­tach. Na rynek we­wnętrz­ny to się w ogóle nie prze­kła­da. To nie jest żadna de­re­gu­la­cja. To jest sa­mo­re­gu­la­cja.
Anonymous
Aby sme boli ľuďom sympatickí a aby za nami išli, musíme ich veru presvedčiť, že nechceme zvrhnúť republiku, naopak, chceme ju obnoviť, očistiť, oprášiť, okrášliť, ozdobiť, vystrojiť, vycifrovať, vyvoňať, slovom, spraviť z nej konečne nádhernú a čarovnú vec pre všetkých. Nesmieme teda vystupovať vo vlastnom mene. Je známe, že nie sme naklonení terajšiemu zriadeniu. Musíme sa obrátiť na nejakého priateľa republiky, ba ešte lepšie, na obrancu tohto režimu. Ťažkosti budú iba s výberom. Najlepšie, ak to bude človek najpopulárnejší, a pokiaľ to tak môžem povedať, najrepublikánskejší. Získame si ho lichôtkami, darmi, a najmä sľubmi. Sľuby sú lacnejšie ako dary a vyplatia sa oveľa väčšmi. Nikdy nedávame toľko ako vtedy, keď dávame nádej. Nie je nevyhnutné, aby bol ktovieako inteligentný. Ba bol by som radšej, keby nebol veľmi bystrý.
Anatole France
Za każdym razem, kiedy w naszej głowie pojawia się impuls, by zrobić coś dobrego- przekazać pieniądze, sprawdzić, co u przyjaciela, wysłać mail chwalący czyjąś pracę - natychmiast działać pod jego wpływem, zamiast odkładać to ba później.
Oliver Burkeman (Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals)