“
Ještě před šesti týdny jezdil spoj číslo 193, vzpomněla si. Ten byl poslán s nákladem oceli nikoli do Faulktonu v Nebrasce, kde již dva týdny nečinně stála Spencerova továrna na obráběcí stroje, nejlepší strojařský závod, který v zemi ještě zbýval, protože čekala na materiál, nýbrž do Sand Creeku v Illinois, kde se firma Confederate Machines již přes rok utápěla v dluzích a vyráběla nespolehlivé zboží v nepravidelných intervalech. Ocel jí přidělil úřední výnos zdůvodněný tím, že Spencerova továrna je bohatý koncern, který si může dovolit počkat, zatímco Confederate Machines je na dně a nelze dopustit, aby se položila úplně, neboť je jediným zdrojem živobytí pro celé městečko Sand Creek. Spencerova továrna zavřela brány před měsícem, Confederate Machines dva týdny nato. Obyvatelům Sand Creeku byl sice přiznán nárok na podporu, v prázdných sýpkách se však pro ně tak narychlo žádné jídlo nenašlo. Nařízením Jednotícího výboru proto stát zabavil farmářům z Nebrasky zrní na osev a vlak číslo 194 nyní vezl nezasetou sklizeň a budoucnost občanů Nebrasky hladovějícím občanům Illinois. „V této osvícené éře,“ kázal Eugene Lawson v rozhlase, „jsme konečně seznali, že každý jsme strážcem svého bratra.“ „…v dnešní neklidné době celonárodní nouze,“ pokračoval James Taggart s pohledem upřeným na mapu, „není jistě příjemné, že v některých divizích musíme odkládat výplatu a vršit mzdové nedoplatky, je to samozřejmě dočasný stav, nicméně –“ Dagny se tiše zasmála. „Plán sjednocení železnic nefunguje, co, Jime?
”
”