“
Vy, lidé napůl racionální a napůl zbabělí, jste až dosud šili boudu na realitu, nakonec jste však převezli jen sami sebe. Učiníte-li ze svých hodnot jen přibližné veličiny, pak vládu nad absolutnem získává zlo. Když ctnostní lidé odhodí svou neochvějnost a cílevědomost, naleznou ji lumpové a darebáci, a vám se naskytne skličující pohled na servilní, smlouvavé, proradné dobro a odhodlané zlo, které má pocit mravní převahy a jde si za svým cílem bez ústupků a kompromisů. Pokud se před mystiky síly poslušně skloníte, když prohlásí, že jedině ignorant si myslí, že něco opravdu ví, skloníte se před nimi, i když začnou vřískat, že jedině zhýralec si myslí, že může soudit druhé. Když se ušklíbnou, že jedině sobec si je jist svou pravdou, kvapně je ujistíte, že vy osobně si nejste jisti vůbec ničím. Když začnou hulákat, že je nemravné stát si za svým přesvědčením, ujistíte je, že vy osobně nejste přesvědčeni dočista o ničem. Když bandité v lidových republikách Evropy vrčí a poštěkávají, že jste netolerantní, neboť nehodláte brát svou touhu žít a jejich touhu zabíjet jako dva rovnocenné, ač rozdílné světonázory, celí se schoulíte a spěšně je ujistíte, že jste ochotni tolerovat libovolnou ukrutnost. Když na vás bosý vandrák z nějakého zavšiveného koutu Asie houkne: ‚Jak se opovažujete být bohatí!‘ – ihned se mu omluvíte, požádáte ho o strpení a slíbíte mu, že všechen svůj majetek co nevidět rozdáte druhým. Dospěli jste na samý konec slepé uličky zrady vlastního já, když jste připustili, že nemáte právo na existenci. Kdysi jste věřili v ‚kompromis‘ – říkali jste si, že je nemravné žít jen pro sebe, leč mravné žít pro své děti. Později jste připustili, že je nemravné žít jen pro své děti, leč mravné žít pro svou komunitu. Nato jste uznali, že je nemravné žít jen pro svou komunitu, leč mravné žít pro svou vlast. A dnes jen přihlížíte, jak tu nejznamenitější ze všech zemí požírá kdejaká sběř z kdekterého koutu planety, a navzájem se ujišťujete, že je nemravné žít jen pro svou vlast a že mravní povinností každého člověka je žít pro celý svět. Kdo se však vzdává práva na život, vzdává se i práva na své hodnoty, a také si je dlouho neuchová. Na konci své pouti, po všech zradách, jichž jste se na sobě dopustili, zbaveni všech zbraní, veškeré jistoty, vší cti, spácháte poslední zrádný akt a podepíšete petici intelektuálních bankrotářů. Když se mystikové síly z okolních lidových republik vydávají za obránce rozumu a vědy, vy nadšeně tleskáte. Vzápětí však dodáváte, že úhelným kamenem vašeho života je víra, že rozum mají na své straně vaši nepřátelé, leč vy se hlásíte k táboru víry. Chřadnoucím zbytkům racionální poctivosti ve zmatených, pokřivených myslích svých dětí namlouváte, že neexistuje jediný rozumný argument na podporu idejí, z nichž se zrodila tato země, že neexistuje žádné racionální podloží principů jako svoboda, soukromé vlastnictví, spravedlnost nebo právo, že ty se odvíjejí od jakýchsi dávných mystických zjevení a dnešní člověk jim zkrátka musí věřit, že z čistě logického, rozumového hlediska má nepřítel sice pravdu, ale že víra je nadřazena logice i rozumu. Namlouváte svým dětem, že je racionální loupit, mučit, zotročovat, vyvlastňovat a vraždit, avšak vábení rozumu že musejí odolat a pevně se upnout k iracionálnu, že mrakodrapy, továrny, rádia či letadla jsou produktem víry a mystického vnuknutí, zatímco hladomory, koncentrační tábory a popravčí čety přirozeně vyplývají z běžné lidské existence, že průmyslová revoluce byla vzpourou věřících proti oné éře rozumu a logiky, jíž dnes říkáme středověk. Sv�
”
”