Ze Germans Quotes

Ruby: I’ve decided. I’m putting my Gary on a diet. Rosie: You’re putting him on a diet? How on earth can you control what your twenty-one-year-old son eats? Ruby: Oh it’s easy; I’ll just nail down everything to the floor. Rosie: So what kind of diet is it? Ruby: I don’t know. I bought a magazine, but there are so many stupid diets out there I don’t know which one to pick. Remember that ridiculous one that you and I did last year? The alphabet one where we had to eat foods beginning with a certain letter every day? Rosie: Oh yeah! How long did we do that for?! Ruby: Em . . . that would be 26 days of course Rosie Rosie: Oh . . . right . . . of course. You put on weight on the third day. Ruby: That’s because the third day was the lucky letter “C” . . . Cakes . . . mmmm Rosie: Well we made up for it on the last day. I was bloody starving on “Z” day; I was practically chasing zebras with a kitchen knife around the zoo. Could have eaten the zoo I suppose . . . Ruby: You should have done what I did, I ate like a queen. I became German for the day and ate “ze cakes” and “ze buns.” Oh I don’t know Rosie. I think I’ll just invent a diet of my own and give those stupid magazines a run for their money

The German starts by claiming: 'German is off course ze best language. It is ze language off logik and philosophy, and can commuicate viz great clarity and precision even ze most complex ideas.' 'Boeff,' shrugs the Frenchman, 'but French, French, it ees ze language of lurve! In French, we can convey all ze subtletees of romance weez elegance and flair.

Documentaries     All My Loved Ones, directed by Matej Minac, 1999.     As If It Were Yesterday, directed by Myriam Abramowicz and Esther Hoffenberg, 1980.     The Flat, directed by Arnon Goldfinger, 2012.     Four Seasons Lodge, directed by Andrew Jacobs, 2008.     Generation War (Our Mothers, Our Fathers in the original German), directed by Philipp Kadelbach, 2013.     Hidden Children, directed by John Walker, 1994.     Hitler’s Children, directed by Chanoch Ze’evi, 2011.     Image Before My Eyes, directed by Josh Waletzky, 1981.     Imaginary Witness, directed by Daniel Anker, 2004.     Inheritance, directed by James Moll, 2006.     A Life Apart: Hasidism in America, directed by Menachem Daum and Oren Rudavsky, 1997.     The Nazi Officer’s Wife, directed by Liz Garbus, 2003.     Torn, directed by Ronit Krown Kertsner, 2011.     Triumph of the Will, directed by Leni Riefenstahl, 1935. Features     Defiance, directed by Edward Zwick, 2008.     In Darkness, directed by Agnieszka Holland, 2011.     Inside Hana’s Suitcase, directed by Larry Weinstein, 2002.     The Pianist, directed by Roman Polanski, 2002.     Sarah’s Key, directed by Gilles Paquet-Brenner, 2010.     Schindler’s List, directed by Steven Spielberg, 1993.     A Year of the Quiet Sun, directed by Krzysztof Zanussi, 1984.

Je v našem lidském založení – aspoň u nás v Evropě je tomu tak -, že jsme na jedné straně citliví k výčitkám, ale na druhé straně velmi lehce vyčítáme druhým. Nechceme si dát příliš ubližovat, ale rozhorlujeme se snadno, když morálně posuzujeme druhé. To je následek otravy moralismem. Nic nás obyčejně tak nepopuzuje jako jakýkoli náznak, že se nám dává vina. I ten, kdo je vinen, si to nechce dát říci. A dá-li si říci, nechce si to dát říci od každého. Čím větší je citlivost k výčitkám, tím větší bývá bezohlednost, s níž je člověk s to vyčítat druhým. Svět je až do malých všedních okolností plný obvinění – obvinění druhých, že způsobili nějaké neštěstí -, a tedy plný obětních beránků, kterých je všude našim zlým obviňovacím instinktům zapotřebí. Ale u toho, kdo je vůči výčitkám popudlivý, může pozoruhodně snadno dojít k náhlému puzení vyznat se ze své viny. Taková vyznání viny - falešná, neboť sama ještě pudová a plná chtivosti – mají tento zjevný rys: protože jsou u téhož člověka živena stejnou vůlí po moci jako jejich opak, pozorujeme, jak si chce ten, kdo se vyznává, dodat hodnoty, jak se chce před druhými vyznamenat. Jeho vyznání viny má donutit i druhé k vyznání. V takovém vyznání je rys agresivity. Moralismus jako projev vůle po moci živí jak popudlivost vůči výčitkám, tak i vyznání vin, živí výčitky druhým i výčitky sobě a způsobuje, že jedno psychologicky přechází do druhého. Zabýváme-li se tedy filozoficky otázkami viny, je vždycky prvním požadavkem vnitřně se zabývat sebou samým.