Rytmus Quotes

Při prvním spuštění (výbuchu) zůstalo pod tryskou motoru asi deset nepozorných čísel z naší haly – nezbylo z nich nic než pár drobků a sazí. S hrdostí tu zaznamenávám, že se tím rytmus naší práce ani na vteřinu nezarazil, nikdo ani nemrkl. Naše stroje i my jsme pokračovali ve svém přímočarém a kruhovém pohybu s neměnnou přesností, jako by se nic nestalo. Deset Čísel, to je sotva jedna stomilióntina z mas Jednotného státu, prakticky počítáno je to nekonečně malá veličina třetího stupně. Aritmeticky primitivní soucit znali jen lidé starověku – nám je k smíchu.

To, co zpíval, se mě dotýkalo hluboko uvnitř, promlouval ke mně, přiměl mě uvažovat o lásce, která může být dobrá i špatná zároveň a pořád má smysl. Když zpíval „řekla jsi sbohem a mé srdce ztratilo rytmus“, po tváři mi stekla první slza, a když přišlo „bojím se výšek, ale s tebou bych skočil do neznáma“, věděla jsem, že to nemůžu jenom tak vzdát.

Zatímco v jedné části světa dodává Marley sílu utiskovaným, v jiné je vnímán méně plasticky. Může za to zdánlivá pohodovost reggae, která tu je chápaná více jako známka apatie než hojivosti. „Většina studentů přichází na mé přednášky s tím, že Bob Marley je jen nějaký zhulený týpek z ostrova, kde všichni hrají hudbu a povalují se,“ tvrdí pro BBC profesor Matt Jenson z bostonské Berklee College of Music, specialista na Marleyho, jemuž věnuje celé kurzy. Jak Jenson vysvětluje, Marleyho texty jsou angažovaným a rozhořčeným voláním po rovnosti. Teprve když posluchač projde vztekem, nachází čas na hudbu, jejíž rytmus mu dá zapomenout na nespravedlnost i bolest.

Vůně jsou paměťové záznamy. Pro mě vůně chloru představuje bolest v ramenou, pláč do vody, její šumění v uších, lapání po dechu, pokořující bezmoc, zimu, vzdor, ale i pocit splynutí, radost z vlastní síly, pulzující rytmus nekonečna. A samotu.

Běžný člověk měl relativní jistotu, že když se vyučí potrubářem, jako třeba já, postupně se vypracuje na prvního svářeče, potom na mistra, a když bude cílevědomý a schopný, deset let před důchodem ho povýší na šéfa všech potrubářů. Ekonomický a sociální život byl předvídatelný v obou systémech, demokratickém i komunistickém. Na přelomu tisíciletí to přestalo platit a dynamika globálního kapitalismu vnesla do životů lidí nejistotu ohledně budoucnosti. V takové době se daří náhodám, ale i strachu a hněvu, které vynášejí k moci populisty. Jung by řekl, že současná vlna vzdoru proti liberální demokracii je ukázkou historické synchronicity. A já neodolám pokušení dodat, že i dějiny mají svůj rytmus.