Otroci Quotes

Vsi odrasli so bili najprej otroci. Toda le redki od njih se tega spominjajo.

Tady jsou paláce, — tady podkroví, tady jsou sytí, — tady hladoví, jedni jsou otroci, — druzí diktátoři a všichni jsou choří. Svět je jak srdce kulatý a je-li do půle rozťatý, — umírá

otroci se valjajo v prahu, se smejijo, igrajo in pretepajo, kakor po vsem svetu. In tu, sredi prahu, ljudje umirajo mladi in ne vedo, da po svetu petični starci iz same preobžrtosti nimajo kaj početi.

Kdysi dávno se jeden bachař snažil mého spoluvězně a kamaráda udolat všelijakými tresty jenom proto, že mu kamarád do očí řekl, že jen vyšinutý člověk může mít radost z ponižování a trápení druhých. Za tahle slova mu z toho chvílemi bylo dost krušno, ale skončilo to nečekaně: Při jednom dalším ponižování z bachaře vypadlo hrdé oznámení, že jedno nemůžeme nikdy změnit – že on je pán a my muklové (Muži – ale i ženy - Určení K Likvidaci) vždycky budeme jenom otroky, se kterými si může dělat, co chce. A můj kamarád mu zničehonic řekl, že ano, že jsme otroci, ale na zákaz myslet si o něm, co chceme, on nikdy nebude mít. To bachaře zdolalo - vzdal to. Dokonce se nechal přeložit na jiný lágr.

Lahko rečem, da se trudim imeti kolikor toliko tekoč pregled nad družbenimi obveznostmi in pravicami, le odkar se zavedam jasno pojma o enakopravnosti med spoloma, sem v praksi nenehno v zadregi. Tako zaenkrat rešujem svoj »ženski problem« z genetično kondicijo in čarovniškimi metodami. Namreč zelo zanimiva je miselnost nas žensk samih. Ko sem nekoč nekaj malega razmišljala v spisu, ki je govoril o ženi, družini in otrocih ter vzgoji, in vse to skupaj objavila v reviji Otrok in družina, sem dobila tako neuporaben odgovor od tov. Beltramove, ki je v kratkem povzetku bil v tem: da naj bom srečna, ker imamo raztegljive nogavice, pralne stroje, električni štedilnik in politične pravice, ki jih ni imela nobena od mojih babic. Vrniva se nazaj k delu, ki me obvezuje, in k času, ki ga merimo s 24 urami. V tem času je čas, ki ga in kadar ga uporabim za ustvarjalno delo, vedno zamejen na ure, ko moji otroci zaspijo ali pa še spijo. Oba sta kratka še za tole pismo. (Pismo objavljeno v knjigi Med tradicijo in modernizmom: pričevanja o slovenski poeziji Franceta Pibernika, Ljubljana: Slovenska matica, 1978)