“
Kdysi dávno se jeden bachař snažil mého spoluvězně a kamaráda udolat všelijakými tresty jenom proto, že mu kamarád do očí řekl, že jen vyšinutý člověk může mít radost z ponižování a trápení druhých. Za tahle slova mu z toho chvílemi bylo dost krušno, ale skončilo to nečekaně: Při jednom dalším ponižování z bachaře vypadlo hrdé oznámení, že jedno nemůžeme nikdy změnit – že on je pán a my muklové (Muži – ale i ženy - Určení K Likvidaci) vždycky budeme jenom otroky, se kterými si může dělat, co chce. A můj kamarád mu zničehonic řekl, že ano, že jsme otroci, ale na zákaz myslet si o něm, co chceme, on nikdy nebude mít. To bachaře zdolalo - vzdal to. Dokonce se nechal přeložit na jiný lágr.
”
”