Nulis Quotes

Mendingan baca, ketimbang gak baca Mendingan nulis, ketimbang gak nulis

Kalo nggak nulis, ya baca. Kalo nggak baca, ya nonton film saja lah.

Pod nimi na temnom nízkom regáli ležali slovenskí velikáni, vrátane tých, čo sú za velikánov považovaní výlučne pre nedostatok skutočných velikánov v týchto končinách. Je dobre, že existujú zákutia, v ktorých môžu byť aj nuly pokladané za osobnosti.

Pernah ngga sih kamu ngerasa seperti penipu. Pandai memberi saran kepada yang lain soal menjadi bahagia, tapi sebenernya kamu sendiri jauh dari bahagia.. Seperti barista starbucks yang nulis “Be Happy & Be Grateful" di cup plastik kopi orderan kamu, padahal saat itu dia sebenernya sedang muak sama hidupnya sendiri.

Percaya sama Saya, Allah itu dzat yang paling awal yang berharap hamba-Nya melek literasi. Al Amin ﷺ adalah generasi 'ummi dari kota tua di lembah Bakkah, namun Jibril عليه السلام justru membawa kata pertama Iqra'. Coba kita liarkan sedikit imaji kita di dalam kegelapan gua, yang Nabi ﷺ gemetar oleh suara Jibril. Jangankan membaca buku, buku-buku jari saja tak nampak, pekat. Lalu Allah berfirman, "Iqra'!" Saya yakin pembaca pasti kritis, "kan, ada Jibril yang bercahaya." Oke, tapi biarkan semua pertanyaan yang terlintas tentang kata pertama untuk tafakur nanti. Karena ada kata yang lebih mengena lagi yang dibacakan oleh Penghulu Malaikat saat itu. Yaitu "Yang mengajarkan (manusia) dengan Pena." Nah, jadi mana yang pertama? Baca dulu atau tulis dulu?! Bagi kita para pembelajar @nulisyuk, tentu yang pertama adalah tulis saja dulu. Ya, kan?! Lalu baca lagi, karena Allah akan mengajar manusia apa yang tidak dia ketahui. Kemudian tulis kembali, dengan pemahaman yang kita dapatkan. Baca ulang, agar Allah menurunkan petunjuk. Tulis ulang, baca-tulis-baca-tulis, sampai kita menjumpai hal yang paling meyakinkan. Yaitu kematian. Hingga saat tiba waktunya kita membaca karya kita nanti, Malaikat mengulurkannya lewat tangan kanan. Bukan di telapak tangan kiri yang terpaksa atau bahkan kita membelakanginya. Sembari berkata, “Betapa celaka kami, kitab apakah ini, tidak ada yang tertinggal, yang kecil dan yang besar melainkan tercatat semuanya.” Begitulah seharusnya kita menulis, jujur oleh gerakan hati. Saya adalah contoh dari jutaan manusia yang pernah bercita-cita untuk hidup dari tulisan. Beroleh bayaran dari coretan pena. Bahkan sempat ikut lomba menulis cerita anak, dengan hadiah kursus kepenulisan. Alhamdulillah, di dalam kemenangan pertama itu Saya tidak menerima uang. Meskipun Saya baru menyadarinya akhir-akhir ini. Janganlah, menulis untuk cari duit dan ketenaran. Seolah-olah Allah telah berbisik seperti itu ketika merobohkan niat Saya untuk menulis waktu yang dulu. Semoga, ketika sekarang kembali menulis bersama #nulisyukbatch6 sudah punya niat kuat yang berbeda. Hanya sebagai wujud rasa syukur atas pembelajaran Tuhan di dunia. Yuk Nulis, karena kita sudah banyak membaca ayat-ayat Allah di keseluruhan hidup kita. Aamiin.

—Si has venido ebrio aquí, Nuli —dijo con firmeza la señora Harfor—, lo lamentarás amargamente. ¡Yo misma me ocuparé de que sea así! —Sí, señora —murmuró Rand, de nuevo llevándose la mano a la frente. Dentro de su cabeza, Lews Therin soltó una risa demente, gemebunda. Había tenido que acudir a palacio porque era necesario, pero ya empezaba a lamentarlo.

Z koupelny zaslechl ševelení sprchy. Bezděky se posunul blíž. Zvuk dopadající vody, jež se o Emu tříštila, mu z paměti vyvolal křivky jejího nahého těla a penis se mu nalil krví. Od první chvíle ji nekriticky obdivoval. Nic na tom nezměnilo ani jejich pohnuté soužití. (str. 6, tedy druhá potištěná)

Cowok itu jarang nulis. Sekalinya iya, ada dua kemungkinan : a. Langsung bagus dan jadi dewa (macamnya Kak Fauzi : dua dari dua buku yang aku beli mengesankan ^^. Sayang Genere Fantasy enggak dilirik orang kebanyakan) b. Jelek awalnya, tapi berkembang dengan pesat (Iya, Hil. Kamu. Iya, kamu. Aku minta maaf.)

Ar žinote, kad aš dabar mėgstu prisiminti ir tam tikru laiku aplankyti tas vietas, kur kitados esu buvęs saviškai laimingas, mėgstu kurti savąją dabartį pagal tai, kas yra nebegrįžtamai praėję, ir dažnai slampinėju kaip šešėlis be reikalo ir be tikslo, nuliūdęs ir nusiminęs, Peterburgo užkampiais bei gatvėmis. Ir vis kokie atsiminimai! Pavyzdžiui, prisi­meni, kad štai čia lygiai prieš metus, lygiai tuo pačiu laiku, tą pačią valandą, šituo pačiu šaligatviu taip pat vaikštinėjai vienišas, taip pat nusiminęs kaip ir dabar! Ir prisimeni, kad ir tuomet svajonės buvo liūdnos, ir nors ir pirma buvo ne geriau, bet vis tartum jauti, kad gal ir lengviau, ir ramiau buvo gyventi, kad nebuvo tų sun­ kių minčių, kurios dabar prikibo prie manęs; kad nebu­ vo sąžinės graužimo, niūraus, rūškano graužimo, kuris dabar nei dieną, nei naktį neduoda ramybės. Ir klausi save: kurgi tavo svajonės? Ir linguoji galvą, sakai: kaip greitai bėga metai! Ir vėl klausi save: o ką gi tu nu­ veikei per tuos savo metus? kur palaidojai savo gražiau­siąjį laiką? Gyvenai tu ar ne? Žiūrėk, sakai sau, žiūrėk, kaip pasaulyje darosi šalta. Dar praeis keleri metai, ir po jų ateis niūri vienatvė, atslinks kretanti senatvė su lazda, o po jų maudulys ir nusiminimas. Nublanks tavo fantastinis pasaulis, sustings, nuvys tavo svajonės ir nu­ byrės kaip geltoni lapai nuo medžių... O Nastenka! Juk bus liūdna likti vienam, visiškai vienam, ir netgi netu­ rėti ko gailėtis—nieko, ničnieko... nes viskas, ko ne­ tekai, visa tai, viskas buvo niekis, kvailas, tuščias nulis, buvo vien tik svaja!

Každý mystik odjakživa toužil vlastnit otroky, kteří by ho chránili před materiální realitou, jíž se on děsí. Leč vy, směšní, nicotní atavisté, tupě civíte na mrakodrapy a tovární komíny a sníte o tom, že si podrobíte jejich tvůrce – vědce, vynálezce, průmyslníky. Když se křikem dožadujete veřejného vlastnictví výrobních prostředků, dožadujete se ve skutečnosti veřejného vlastnictví lidské mysli. Já jsem účastníkům své stávky vysvětlil, že takový požadavek si zaslouží jedinou odpověď: ‚Jen si ji zkuste vzít.‘ Přiznáváte, že nedokážete spoutat a využít energii neživé hmoty, chcete však zapřáhnout ty, kdo dokážou věci, o nichž se vám ani nesní. Přiznáváte, že bez nás byste nepřežili, chcete si však diktovat podmínky našeho života. Přiznáváte, že nás potřebujete, a přesto si zcela bezostyšně nárokujete právo vládnout nám silou. Přitom čekáte, že my, kdo se nebojíme materiální reality, jež vás naplňuje smrtelnou hrůzou, se zalekneme kdejakého tlučhuby, který vám namluvil, že když ho zvolíte, bude nám vaším jménem rozkazovat. Navrhujete zavést společenský řád založený na následujících tezích: že vlastní život si zorganizovat nedokážete, ale organizovat ho druhým že byste svedli – že nejste schopni existovat ve svobodné společnosti, ale že by z vás byli znamenití diktátoři – že nevládnete dostatečnou inteligencí k vlastní obživě, ale že jste způsobilí soudit politiky, jimž dáváte do rukou neomezenou moc nad kulturními počiny, které jste jaktěživi neviděli, nad vědeckými obory, které jste nikdy nestudovali, nad výdobytky lidského ducha, o nichž netušíte zhola nic, či nad ohromnými průmyslovými podniky, v nichž byste podle vlastního přiznání nestačili ani na místo pomocného údržbáře. Modlou vašeho kultu uctívačů nuly, symbolem neschopnosti a vrozené závislosti na druhých, je vaše vize člověka a vaše měřítko hodnot, k jehož obrazu se snažíte přetvořit svou duši. ‚Vždyť je to lidské,‘ krčíte rameny nad každou zvráceností, čímž klesáte na úroveň sebeponížení, kde ‚člověk‘ je synonymem slabocha, hlupáka, darebáka, lháře, ztroskotance, zbabělce a podvodníka, a zároveň z lidské společnosti vyháníte hrdinu, myslitele, výrobce, vynálezce, člověka silného, cílevědomého, ryzího. Jako by ‚cítit‘ bylo lidské, leč ‚myslet‘ nikoli, jako by selhání bylo lidské, leč úspěch nikoli, jako by neřest byla lidská, leč ctnost nikoli – jako by premisa smrti byla lidská, leč premisa života nikoli. Chtěli jste nás připravit o majetek, a tak jste nás nejprve připravili o důstojnost. Odjakživa jste na nás pohlíželi jako na otroky, kteří si nezasluhují odměny či uznání. Velebíte každý podnik, který si dá do štítu přídomek ‚neziskový‘, a hanobíte ty, kdo tvoří zisky, z nichž pak neziskové podniky žijí. Máte za to, že je ‚ve veřejnému zájmu‘ každý program, který slouží těm, kdo za něj neplatí, leč ve veřejném zájmu není poskytovat služby těm, kdo platí za všechno. Veřejnosti podle vás prospívá každý, kdo dává druhým almužnu, a naopak ten, kdo s druhými obchoduje, veřejnosti škodí. ‚Veřejný prospěch‘ náleží tomu, kdo si na sebe neumí vydělat, ale kdo si naopak vydělat umí, ten na žádný prospěch nemá nárok. ‚Veřejností‘ je pro vás každý, kdo nikdy nedosáhl žádné ctnosti, nikdy nevytvořil žádnou hodnotu. Jakmile to však někdo dokáže, jakmile začne vyrábět a poskytovat zboží a služby, které si vy nárokujete, v tu chvíli přestává být součástí veřejnosti či rovnou příslušníkem lidské rasy.